ANOPHELES
Popis:
ROCKOVÝ KOMÁR Z KLADNA
Historie této kapely, ač se to při dnešním poslechu nezdá, začíná již v roce 1978. V současné sestavě najdeme ještě dva zakládající členy, tak se pojďme podívat do historie. Vznik 1978 zakládající sestava?
Kapela byla založena 11. listopadu 1978. První zkoušky probíhaly v dřevěné budově Svazarmu na okraji kladenské čtvrtě Rozdělov. Obsazení
bylo standardní – dvě kytary, basa, bicí. Na tu dobu nejdostupnější, co do obstarání, ale i finančně na dosah. Pár mikrofonů AMD a zesilovač
Muzic 130 na zpěv ... atd.
První zkoušky a koncerty jsme odehráli ve složení:
Pavel Volf – bicí
Jiří P. Pidrman – basová kytara, zpěv
Luboš Formánek – kytara, zpěv
Jiří Výravský – kytara zpěv
Zobrazit celý popis
Název ANOPHELES vám dlouho nevydržel, že ano?
Soudruzi na odboru „kultůry“ nám název zakázali, že prý není vhodný a hlavně, název musí být český. Tak jsme se do revoluce 1989 jmenovali
LASER. Toto ryze české slovo ,,odborníci,, vzali. Doklad toho, jaké kapacity vládly „ kultůře.“
Rok 1978 - s jakým stylem hudby jste začínali, dá-li se to říct?
Začínali jsme se samozřejmě sehrávat na známých a jednodušších skladbách, jako Lady in Black, Hlupák váhá ... , ale postupně jsme již nacházeli chuť do vlastní tvorby. Pamatuji si, že vlastně od prvopočátků jsme se nikdy nikomu stylově nepřibližovali, či byli podobní. Ani jsme
to nechtěli. Prostě takový rock – beat, který jsme si upravili na uhelný rock (Kladno) a nyní na uhelný street rock – tvrdší hudba i s prvky klasickéhudby, jenž chceme, aby se líbila všem lidem z ulice bez rozdílu věku. Snad se to daří. Z podia vidím fanoušky a posluchače od cca 13 do 70 let.
Již téměř od začátku jste měli vlastní věci. Dostat se tenkrát do studia nebo nějakých sdělovacích prostředků byla asi utopie. Pokud po vás nebylo vyhlášeno pátrání, tak určitě ano ... Regionální tisk občas nějaké články s fotkami otisknul, ale to bylo asi vše. Studia a rádia byla utopie. Nahrávky se pořizovaly spíše pro interní potřebu ve zkušebnách.
V sestavě se objevilo violoncello, jak k tomu došlo?
Po odchodu kytaristy Toma Binhacka jsme po několika zkouškách i koncertech usoudili, že aranže, jenž byly na čtyři nástroje, jsou tak dobré, že škoda je hrát ve třech + zpěv a kvalitního kytaristu jsme nenašli.
Ve vaší diskografii jsou 3 alba + demo. Můžete nám je ve zkratce představit?
No vlastně 4. Ještě album Já už zvolna dýchám, které vyšlo v roce 1995 a bylo takové spíše demo. Zde jsme měli i klávesy – Zdeněk Otcovský a
zpěvačku Katku Kučerovou (nyní Lackunovou) Potom přišlo CD Bláža – zde jsme vybrali skladby, které jsme hráli pravidelně a měli jsme je již usazené. Na CD Malaria jsme vlastně připravovali nové skladby a bylo to v sestavě, jako byla Bláža, ještě s dvěma kytaristy. CD Snidaně s Bachem, jak sám název ukazuje je již s violoncellem. Některé skladby jsme dodělávali dokonce ve studiu, ale myslím si, že stojí za to si ho poslechnout. Poslechnout a porovnat s českou standardní scénou. Některé prvky jsou tam světovou raritou. Ať se nám ozve někdo, kdo má ve vokálovém sboru na CD hokejové mistry Světa, Olympijské vítěze a vítěze Stanley Cupu Také aranž Bachovy suity G dur, na kterém se pro naše obsazení, hlavní měrou podílela dirigentka Miriam Němcová, je originální.
Úspěšně jste se také v minulosti zúčastnili soutěže Naděje BEATU. Mělo to nějaké pozdější vlivy na kapelu manageři se o vás dozvěděli, přibyla
fans vystoupení?
Skončili jsme v jednom bloku soutěže o pár bodů druzí, což bylo pro nás trochu zklamání. Hlavně, když jsme slyšeli umění soupeřů. Zklamaní
proto, že jsme prohráli s prvním, ale hlavně proto, že u nás v česku, v hudebně zabedněné společnosti , máte velmi malinkou šanci, pokud nemáte vlivné známé, nebo pytel peněz, se někam dopracovat. Je to bizarní, ale možná je to nyní horší, než za komunistů, kteří tam možná jsou, někde patrně pořád. I když děláte kvalitně, výjimečnou věc, jenž se zde vyskytuje velmi zřídka, česká hudební ,,konzerva,, je už desítky let
naložená na jeden směr, na pár umělců, kteří s drobnými nuancemi žijí, žijí dál a dál. I proto si myslím, že by se soutěž rádia Beat měla jmenovat raději Beaťáci v naději. Když to shrnu, dozví se o Vás, ale bojí se. Jsou to sralbotkové a někamlezkové. Mají své jisté a proč tahat konkurenci, která je lepší, než spousta rádiových ,,hvězd,,. My už se patrně změny nedočkáme, ale třeba se tu někdy něco změní, přátelé.
Od posledního alba Snídaně s Bachem ... přece jen uběhl již nějaký ten rok, není na obzoru nové cd?
To je právě ono. Máme chrlit CD v jednoduchém, primitivně se opakujícím provedení ob rok , jako to můžeme sledovat ? Myslíme si, že nikoliv. CD je vizitka kapely, ne reklama na tradici!!
Bohužel v roce 2017 nás navždy opustil náš kamarád a hráč na bicí Pavel Volf. Na jeho místo nastoupil nynější hráč na bicí Martin Drahovzal.
Skládáte nové písně i děláte nové aranžmá starým vlastním hitům. Jaká je nejstarší píseň na vašem repertoáru?
Z roku 1978 – Plujeme na jedné lodi. Stefanovi nové aranže ke starším hitům jsme již vytvořili. Teď skládáme nové věci. A jak jsem uvedl, máme
docela slušně zavedený systém, kdy Stefan dělá muziku a Jirka „Pinda“ Pidrman a Vladimír „Willy“ Vyhlas …. texty. Ovšem ve zkušebně to potom ,,češeme,, pochopitelně všichni společně.
Na co dalšího se můžou těšit v letošním roce?
…chtěli bychom navázat na festivaly a akce, na kterých jsme v minulosti vystupovali : např. : Benátská noc, Okoř se šťávou, Pivní slavnosti v
Kladně, Kladenské dvorky, různé městské slavnosti a pod …
Škoda, že se již rozpadla německá skupina Anopheles. Koncert u švýcarských hranic v městě Constanz by se nám opět jistě zase líbil. Navíc bychom tam vyrazili poprvé s novou sestavou a dojem bychom jistě, jako minule opět udělali. Troufnu si říct, že větší.
A současné složení kapely?
Jiří „Pinda“ Pidrman basová kytara+zpěv
Stefan Řehák sólová kytara
Martin Drahovzal bicí nástroje
Zdeněk Otcovský klávesové nástroje
Vladimír „Willy“Vyhlas zpěv
A na závěr dík za rozhovor a chtěli byste něco vzkázat fans?
Ano ... držte nám palce, ať ,,doválčíme,, a oslavíme na podiích minimálně 50 let trvání. My za to nabídneme zajisté zase brzo nějakou novinku, či zajímavou scénu, aby nebyly koncerty fádní.
Rocku a míru zdar Jiří P. Pidrman
Soudruzi na odboru „kultůry“ nám název zakázali, že prý není vhodný a hlavně, název musí být český. Tak jsme se do revoluce 1989 jmenovali
LASER. Toto ryze české slovo ,,odborníci,, vzali. Doklad toho, jaké kapacity vládly „ kultůře.“
Rok 1978 - s jakým stylem hudby jste začínali, dá-li se to říct?
Začínali jsme se samozřejmě sehrávat na známých a jednodušších skladbách, jako Lady in Black, Hlupák váhá ... , ale postupně jsme již nacházeli chuť do vlastní tvorby. Pamatuji si, že vlastně od prvopočátků jsme se nikdy nikomu stylově nepřibližovali, či byli podobní. Ani jsme
to nechtěli. Prostě takový rock – beat, který jsme si upravili na uhelný rock (Kladno) a nyní na uhelný street rock – tvrdší hudba i s prvky klasickéhudby, jenž chceme, aby se líbila všem lidem z ulice bez rozdílu věku. Snad se to daří. Z podia vidím fanoušky a posluchače od cca 13 do 70 let.
Již téměř od začátku jste měli vlastní věci. Dostat se tenkrát do studia nebo nějakých sdělovacích prostředků byla asi utopie. Pokud po vás nebylo vyhlášeno pátrání, tak určitě ano ... Regionální tisk občas nějaké články s fotkami otisknul, ale to bylo asi vše. Studia a rádia byla utopie. Nahrávky se pořizovaly spíše pro interní potřebu ve zkušebnách.
V sestavě se objevilo violoncello, jak k tomu došlo?
Po odchodu kytaristy Toma Binhacka jsme po několika zkouškách i koncertech usoudili, že aranže, jenž byly na čtyři nástroje, jsou tak dobré, že škoda je hrát ve třech + zpěv a kvalitního kytaristu jsme nenašli.
Ve vaší diskografii jsou 3 alba + demo. Můžete nám je ve zkratce představit?
No vlastně 4. Ještě album Já už zvolna dýchám, které vyšlo v roce 1995 a bylo takové spíše demo. Zde jsme měli i klávesy – Zdeněk Otcovský a
zpěvačku Katku Kučerovou (nyní Lackunovou) Potom přišlo CD Bláža – zde jsme vybrali skladby, které jsme hráli pravidelně a měli jsme je již usazené. Na CD Malaria jsme vlastně připravovali nové skladby a bylo to v sestavě, jako byla Bláža, ještě s dvěma kytaristy. CD Snidaně s Bachem, jak sám název ukazuje je již s violoncellem. Některé skladby jsme dodělávali dokonce ve studiu, ale myslím si, že stojí za to si ho poslechnout. Poslechnout a porovnat s českou standardní scénou. Některé prvky jsou tam světovou raritou. Ať se nám ozve někdo, kdo má ve vokálovém sboru na CD hokejové mistry Světa, Olympijské vítěze a vítěze Stanley Cupu Také aranž Bachovy suity G dur, na kterém se pro naše obsazení, hlavní měrou podílela dirigentka Miriam Němcová, je originální.
Úspěšně jste se také v minulosti zúčastnili soutěže Naděje BEATU. Mělo to nějaké pozdější vlivy na kapelu manageři se o vás dozvěděli, přibyla
fans vystoupení?
Skončili jsme v jednom bloku soutěže o pár bodů druzí, což bylo pro nás trochu zklamání. Hlavně, když jsme slyšeli umění soupeřů. Zklamaní
proto, že jsme prohráli s prvním, ale hlavně proto, že u nás v česku, v hudebně zabedněné společnosti , máte velmi malinkou šanci, pokud nemáte vlivné známé, nebo pytel peněz, se někam dopracovat. Je to bizarní, ale možná je to nyní horší, než za komunistů, kteří tam možná jsou, někde patrně pořád. I když děláte kvalitně, výjimečnou věc, jenž se zde vyskytuje velmi zřídka, česká hudební ,,konzerva,, je už desítky let
naložená na jeden směr, na pár umělců, kteří s drobnými nuancemi žijí, žijí dál a dál. I proto si myslím, že by se soutěž rádia Beat měla jmenovat raději Beaťáci v naději. Když to shrnu, dozví se o Vás, ale bojí se. Jsou to sralbotkové a někamlezkové. Mají své jisté a proč tahat konkurenci, která je lepší, než spousta rádiových ,,hvězd,,. My už se patrně změny nedočkáme, ale třeba se tu někdy něco změní, přátelé.
Od posledního alba Snídaně s Bachem ... přece jen uběhl již nějaký ten rok, není na obzoru nové cd?
To je právě ono. Máme chrlit CD v jednoduchém, primitivně se opakujícím provedení ob rok , jako to můžeme sledovat ? Myslíme si, že nikoliv. CD je vizitka kapely, ne reklama na tradici!!
Bohužel v roce 2017 nás navždy opustil náš kamarád a hráč na bicí Pavel Volf. Na jeho místo nastoupil nynější hráč na bicí Martin Drahovzal.
Skládáte nové písně i děláte nové aranžmá starým vlastním hitům. Jaká je nejstarší píseň na vašem repertoáru?
Z roku 1978 – Plujeme na jedné lodi. Stefanovi nové aranže ke starším hitům jsme již vytvořili. Teď skládáme nové věci. A jak jsem uvedl, máme
docela slušně zavedený systém, kdy Stefan dělá muziku a Jirka „Pinda“ Pidrman a Vladimír „Willy“ Vyhlas …. texty. Ovšem ve zkušebně to potom ,,češeme,, pochopitelně všichni společně.
Na co dalšího se můžou těšit v letošním roce?
…chtěli bychom navázat na festivaly a akce, na kterých jsme v minulosti vystupovali : např. : Benátská noc, Okoř se šťávou, Pivní slavnosti v
Kladně, Kladenské dvorky, různé městské slavnosti a pod …
Škoda, že se již rozpadla německá skupina Anopheles. Koncert u švýcarských hranic v městě Constanz by se nám opět jistě zase líbil. Navíc bychom tam vyrazili poprvé s novou sestavou a dojem bychom jistě, jako minule opět udělali. Troufnu si říct, že větší.
A současné složení kapely?
Jiří „Pinda“ Pidrman basová kytara+zpěv
Stefan Řehák sólová kytara
Martin Drahovzal bicí nástroje
Zdeněk Otcovský klávesové nástroje
Vladimír „Willy“Vyhlas zpěv
A na závěr dík za rozhovor a chtěli byste něco vzkázat fans?
Ano ... držte nám palce, ať ,,doválčíme,, a oslavíme na podiích minimálně 50 let trvání. My za to nabídneme zajisté zase brzo nějakou novinku, či zajímavou scénu, aby nebyly koncerty fádní.
Rocku a míru zdar Jiří P. Pidrman
