Od svého vstupu na profesionální hudební scénu před více než padesáti lety byl Laco Deczi jejím enfant terrible a punc výjimečnosti mu zůstal dodnes. Už tehdy směřoval jinam než takřka všichni, kteří v tehdejším Československu hráli jazz. Navzdory převládajícímu trendu intelektuálního, téměř akademicky ukázněného west coast jazzu, byly už Decziho amatérské bratislavské skupiny oddány explozivnímu hard bopu z opačného pobřeží Ameriky a on sám vyznával kult jeho tragicky zesnulého génia Clifforda Browna. Posedlostí touto stylovou orientací dokázal po příchodu do Prahy nakazit i mnohem starší zdejší kolegy, včetně guru českého moderního jazzu Karla Velebného. Když se stal v letech 1963-66 právoplatným členem jeho legendárního SHQ, rozšířil Velebný, podle vzoru eastcoastových comb, původně čtyřčlenné obsazení na kvinteto. V repertoáru i na gramofonových nahrávkách SHQ se pak objevily první vlaštovky autentického hard bopu, převzaté od Decziho celoživotního vzoru Clifforda Browna (Delilah, Jordu, Kiss And Run). S nástupnickou vlastní skupinou Celula a po emigraci s její americkou podobou Celula New York dokázal poselství Brownovy trubky spojit do působivé symbiózy s elektrickou jazzrockou fúzí Milese Davise, v jejímž duchu se odvíjí Decziho hudba až do současnosti.

Českým filmovým divákům je znám především ze svého účinkování ve filmu Kalamita režisérky Věry Chytilové z roku 1981. V roce 1985 emigroval do Německa a poté v roce 1987 odešel do New Yorku. Laco Déczi je také uveden na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti, jako důvěrník StB, krycí jméno Kuba, evidenční číslo 25 955.
Svou první desku, Laco Deczi & Cellula Quintet - Pietoso, vydal v roce 1969. Deska byla nahrána ve studiu A pražského rozhlasu 7.–13. listopadu 1968.